Světe, mám smůlu

15. 10. 2015 | † 16. 10. 2015 | kód autora: ait

  Ahoj světe.

 Normální den. Nenormální zážitky. Včerejšek. Naprosto epes rádes (ne)normal den. Ráno vstanu a opařím se čajem. Ne. To není převzatá fráze. To je fakt. Já se opravdu opařila. Ještě nikdy se mi to nestalo. Ano spálený jazyk od čaje už jsem měla několikrát. I prsty. Dlaň. A v podstatě celou ruku. Ale včera jsem si opařila malíček na pravé noze. Prostě mi kápl čaj na nohu. Neboj čtenáři. Nic závažného. Jen puchýř. To přežiju. První puchýř na malíčku a nemůžou za to boty. U mě? Zázrak!

Vykašlala jsem se na čaj. Byla jsem na něj nazlobená. Uvařila jsem si kafe. Neopařila jsem se. Chutnalo mi. Hmm. Namažu si chleba s máslem a šunkou. Spadl na zem. Přiběhl můj pes. Ochutnal. Byla jsem bez snídaně. Tomu se ještě neříká smůla. Jsme teprve u snídaně. Den pokračoval.

Hladová a s kávou v břiše jsem se vydala do ulic. Pršelo. Celou noc. Všude mokro. Bahno. Prostě podzim. Jdu na pohovor. Hledám práci. Chodím po pohovorech. Je to makačka. No nic. Uprostřed cesty k mému cíli začalo pršet. Nemám deštník. Nemám kapuci. Moknu. Uzká ulička. Projel kamion. Projel kaluží. Projel kaluží, vedle které jsem právě přecházela. Ano. Jsme celá zmáčená. Oči mi tečou. Nebrečím. Moknu. Voděodolnou řaseku nevedu. Chyba. Příjdu na pohovor. Je mi zima. Jsem mokrá. Beznadějný případ. 

Jsem poslední. Čekám 2 hodiny. Aspoň trochu uschnu. Neuschla. Ani trošku. Mám smůlu. Práci jsem nedostala. Jak bych taky mohla. Na otázku: "Jakou máte ráda barvu?" odpovídám: "Zelenou". Zamračili se. Divila jsem se. Oni řekli: "Zelená barva se nenachází na logu naší společnosti." Ano i oblíbená barva rozhoduje o vaší kariéře.

Příjdu domů. Zpráskaná jako pes. Otrávená. Mokrá. Studená na těle i na duši. Oběd? Kafe. Opařila jsem se kávou. Nekecám. K puchýři na  pravé noze se přidal puchýř na levé ruce. Asi ať jsem vyvážená. Zapnu topení a jdu spát. Špatný den. Moooc špatný den. Po asi 4 hodinách se vzbudím. Tma. Horko jako v sauně. Ou shit. 

Jdu do sprchy. Svezla se mi noha. Ne. Naštěstí jsem nespadla. Ale bouchla se o roh vany. A ta modřina na koleni tam bude asi ještě dlouho. 

Jdu spát. Spát s vidinou na lepší zítřky.

Optimistická Malá Marioneta se loučí.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.